Adam Michna z Ottradovic

je jednou z nejvýznamnějších postav duchovní hudby českého baroka, proslulý jindřichohradecký varhaník, básník a hudebního skladatel. Michna pocházel z hudebnické rodiny usazené v Jindřichově Hradci od začátku 16. století, byl synem varhaníka a trubače Michala Michny a další jeho příbuzní byli též trubači hradecké pevnosti. Byl potomkem šlechtické rodiny Michnů z Ottradovic, roku 1673 se podepisuje Adamus Wenceslaus Michna de Ottradowicz… Ve 20. letech 17. století obnovil hradecký pán a nejvyšší kancléř Království českého Vilém Slavata v Jindřichově Hradci literátské bratrstvo a rozvoji hudebního života v 17. století přispělo zejména působení jesuitské koleje, založené v roce 1594. Adam Michna z Ottradovic se stal nejprve studentem jezuitské koleje (jesuitské gymnázium), později i členem literárního bratrstva a pak také místním varhaníkem a ředitelem kůru (1633). Řád jezuitů měl v Českých zemích 17. a 18. století velký vliv na hudební život. Adam Michna vydal mnoho skladeb tiskem právě u pražských jezuitů.

Adam Michna byl váženým a zámožným jindřichohradeckým měšťanem, majitelem šenku. Byl dvakrát ženatý, nedochovaly se však žádné zprávy o potomcích. V roce 1673 založil nadaci pro vzdělávání mladých nemajetných hudebníků.

Adam Michna z Ottradovic proslul jako autor téměř dvou set písní, které představují vysokou kvalitu české barokní duchovní písně a jsou výrazným projevem vyspělé měšťanské kultury v 17. století (Česká mariánská muzika, Svatoroční muzika, Loutna česká). Druhou neméně významnou součást Michnovy tvorby představují vyspělé latinské koncertantní sakrální skladby (Sacra et litaniae, 1654).